Tatry 2012
TATRY 2012
Čtvrtek
Přišlo loni rozhodnutí
a to z nejvyšších pater,
že na zájezd turistický
se pojede do Tater.
A že výsledek referenda
nezměnil ani předseda,
tak že náš cíl potvrdila
i nad kronikou beseda.
A tak druhý víkend v září,
jak už je naším dobrým zvykem,
nasedáme do autobusu
všichni svorně i se Stáníkem.
Jen tentokrát zklamala mě
moje víra slepá,
že už letos stevardem
bude zase Pepa.
Tak mám vážné obavy,
že zůstalo to zase na mně
a z důvodů, že se flákám,
dostanu i po tlamě.
To abych do uličky
ve Lhotě už vyrazil,
naštěstí však letos jede
taky Martin Dorazil.
Teda aspoň pevně doufám,
že nenechá mě ve štychu
a odbaví zadní pětku,
co pije sama bez ostychu.
Zakrátko už celní zónou
putují první sklenice,
jenom nevím, kdy nalévat,
když nejedem přes Hranice.
V průběhu cesty ještě Martin
čte Magdiny veršované věty,
abychom zavzpomínali
na Tatry před deseti lety.
Pak už si však ale slovo
bere zase předseda,
zatím mám úsměv na líci,
co řekne zatím nevěda.
Aniž bych udělal jediný krůček
pot se mi na čele vyrazil,
prý vedoucím první skupiny
budu já a Mates Dorazil.
Raději neprotestuju,
ale Stáňův nápad ten má vadu,
jak tak nad tím uvažuju,
Stáňa asi mluvil z hladu.
A tak nakonec svoluji,
však vedoucího se vzdávám postu
a tu elitní skupinu
budu raděj jistit z chvostu.
Kdo myslíte, že byl v čele?
Samozřejmě Vozáci,
ti na takové vycházky
chodí běžně po práci.
Po dvou hodinách výstupu
na čele s Dorazilem
zjistilo pár nadšenců,
že jsou tady omylem.
A jak tak motám nohama,
ani nevím už kde su
mám pocit, že chodíme
furt od pleasa ku plesu.
Klobouk dolů to pan Hegar
vůbec se neflákal,
po tatranských šutrácích
jak ten kamzík skákal.
Na vrcholu Soliska
mlhy se už rozplynuly,
moje chmurné myšlenky
rázem také pominuly.
Po kratičkém stoupání
každý má hlad nebo slinu,
však asi stále nestíháme,
není čas ani na svačinu.
Ze Štrbského v šest je odjezd,
že jsme dochvilní Staňovi se líbí,
záhy ale rozhlas hlásí,
že nám něco chybí.
A jak to bylo ve finále
s hůlkama Karla Hegara?
To bych se z jistých důvodů ,
raději už nešťáral.
Každým rokem oříškem je
přerozdělit pokoje,
kupodivu se to letos
obešlo i bez boje.
A tak všichni odmykají
v klidu už svůj pokojíček,
tentokrát však na Horáky
na recepci nezbyl klíček.
Ku záměně asi došlo
dík sluchové poruše.
Růža Horákům povlíkla už
a Petr - ten je ve sprše.
Té záměny určitě se
schválně nedopustili,
sbalili si svých pět švestek
a pokoj opustili.
Další malý šok si ale
utrpěli asi kapku,
když se Marci v plné polní
objevili u Knápků.
Tak logicky ptám se
na pokoji našem: Ženo?
Marci u nás nebyli?
Že ještě není povlečeno?
Holt na zájezdech postýlky
je vždycky těžké rozdělit,
ale sem tam nějaké to Fópá
to už je náš kolorit.
I Pavlíci měli problém,
i když v jiné podobě,
pokojíček sice krásný,
ale hajzlík mají na chodbě.
Karel Starůstka zase zažil
jiný malý šok,
to když ve frontě čekal
na jedenáctku pivní mok.
Snad aby řeč nestála
nebo z dlouhé chvíle,
zeptal se: Jaké je víno?
Odpověď zněla: červené a bílé.
Další skvělá hláška byla
pro Karlíka dost „au au“,
prý má jenom Müllerku
s přívlastkem -„Thurgau“.
Maruš s Evou po večeři
každá už dost zívá,
to Karlové před sebou
každý po dvě piva.
Jak dnes dlouho posedíme,
vůbec není jisté,
kdo plánoval dnešní trasy,
asi nemá svědomí čisté.
Na standardní vycházku
vyšel Libor Horák nevěda,
že domácí má na mobilu
vyfoceného medvěda.
Leona kontroluje mobil
a to zcela vědomě,
že kdyby došlo ke střetu,
tak Libor není ve formě.
V jídelně už to rozjela
mezitím kapela stará,
tentokrát ve složení
banjo a 2x kytara.
Pátek
Kam se dneska vlastně půjde?
Otazník tu visí.
Na Ostrvu či Koprovský
anebo na Rysy?
Jestli mezi náma
je fakt nějaký nezmar,
tak vím jenom o jediném:
je to Karel Hegar.
Doma asi nestíhá
číst ctitelek dopisy,
dneska si jen z dlouhé chvíle
odskočil sám na Rysy.
Holt pro Karla budem muset
zavést extra skupinu,
pokud už nefiguruje
někde v klubu Alpinů.
Ta skupina asi bude
ze všech tvořit syntézu,
bude se jmenovat „Účko“,
- utržený z řetězu!“
To skupina na Koprovský,
taky dobře šlapala,
však jen Vlaďka a 4 chlapi
se na vrchol vyškrábala.
Třetí grupa přes Ostrvu,
Hrebienok a Sliezsky dom,
snažila se rychle kvapem
též v termínu dostat dom.
Přesto vážně bez rozdílu
dostali jsme všichni zabrat,
jen Stáňova skupina
dnes nestíhá včasný návrat.
No tak bóže nestíhají
tak počkáme maličko,
20 minut nás nezabije,
aspoň dáme kafíčko.
Typuju co je pro Stáňu
ode dneška noční můra,
do jídelny totiž vstoupil
sám Tomio Okamůra.
Kde se zjevil tu se zjevil,
prostě malá bleskovka,
předal nám jen ňáké lejstro,
že vznikla nová cestovka.
Ta zaručená informace
není zralá na dement,
v čele této kanceláře
je Stáňa, co by prezident.
Tak že by bylo vystaráno
s věčnou jeho abdikací?
Já vím, že si mnozí řeknou,
že zavání to zas legrací.
Čekám že teď Stáňa řekne,
já jsem vám fakt pro legraci,
avšak bere na vědomí váhu toho dopisu
ve funkci ho podporuje na 50 podpisů.
Srozuměn a možná dojat,
Stáňa tak souhlasí s tím,
že bude teda prezidentem,
ale chce kolem sebe tým.
Původně jsem vážně myslel,
že pošle nás s tím do prdele,
ale Stáňa říká OK,
jen chci výkonného ředitele.
Sobota
Při pohledu ráno z okna,
zjišťuju jak že je venku,
se zármutkem konstatuji,
že je to dnes na pláštěnku.
Tu z protějšího balkónu,
to zvolání je malá vzpruha,
někde musí svítit slunce
nad Lomničákem prý je duha.
Tak vyvezem se zubačkou
hore na Hrebienok
a tam všichni bez rozdílu
oblečem se do pláštienok.
Vlhký už jsem vně i zevnitř,
den mám skoro zkažený,
zase jednou jsem turista
plně vodou chlazený.
Naivní je, kdo si myslí,
že jezdíme tu na rekreaci,
většina se těší,
až si odpočine v práci.
Na Skalnatém plese
asi spočneme si hodinku,
mají tu výbornou kávu
a lahodnou palačinku.
Tady všichni volíme
už klidový režim,
už se vidím, jak z kopečka
po kamenech běžím.
Šlapat po svých prý už dneska
nebudeme více
svezeme se lanovkou
rovnou do Lomnice.
Určitě nebyli sami
Horníci a Pavlíci,
co odpoledne lenošili
a brouzdali po Lomnici.
Za chvilku je centrum města
jako mraveniště po ránu,
asi to tu brzy nazvou
park oddechu Lhocanů.
Dnešek i jiní vypustili,
výkony budou zas příště,
však neleníme už tři hoďky
hledáme tu parkoviště.
A to že nám není cizí
vůbec žádná pleticha,
za chvilku jsme na svatbě
asi ze strany ženicha.
Tu fotku s nevěstou a šátkem
málokdo uvěří,
ale letos aspirujem
na vítězství v soutěži.
To zas bude pro Starůstku
asi trochu trest,
na PC uděláme z toho
aspoň malý Everest.
Taškou hub Glogaři se chlubí,
kde jste je našli proboha?
Tu kousek za Moravou
tou zotavovnou ROHá.
Lucka v pět telefon žhaví
a autobus stojí kde?
No, nám tady pod lanovkou.
Jó, že vy jste u ČSAD?
Tak že znovu zpátky navrch,
tam co sešli z vrcholu,
tou hnusnou cestou pod lanovkou
maj nohy plné mozolů.
Jenom Libor s Matesem
ti musí mít v botách vatu,
od Téryho přes Priečne valí
na Zbojnickou chatu.
Došli celkem zbídačení
každý větrem ošlehán
ale šli tam s předsevzetím,
že někdo musí splnit plán.
Ve Smokovci čeká zbytek,
taky ti dva borci,
co si dneska naložili
chůze pěknou porci.
--------
Dík Kolbabovi na Impulsu,
Karel zase dneska slaví,
čtvrté kolo blahopřání,
ukrutně se všichni baví.
I tomu torzu gratulantů
pomalu už padaj víčka,
Karel záhy smutně hlásí,
že došla i borovička.
Tentokrát ani neděláme
bordel v celém baráku,
jen v pokojích nad jídelnou
maj kravál jak z repráků.
Po Majčině intervenci,
vypadá, že bude klid,
ale zase tvrdé jádro,
Maléře jde probudit.
To sis Maruš nepomohla
moc od toho kraválu,
zvuk se line tentokráte
zas z levého kanálu.
Usnout v tomhle prostředí
bude vážně věda,
nechápu, jak mohla ještě
Olga slyšet medvěda.
Neděle
U snídaně po rozcvičce
se Karel všem omluvil,
to prý soubor Alexandrovců
tolik hluku natropil.
Cestouk k plťám v autobuse
je klid zas jak v hrobě,
vidíš, Kája říká Evě,
to je kvůli tobě.
Plťař asi bude čumět,
to neviděl po ránu,
po Dunajci plavat zájezd
ochrápaných Lhocanů.
Ale všechno bylo jinak,
pltě všechny probraly,
chlapi sledovali ponor
a holky se kochaly.
Zvláště na té jedné plti,
byl plťař dost hezký,
on valil vtipy po slovensky
Béďa zase česky.
Teraz dáme dobrý obed,
po ňom možno kafe aj,
jako suvenýr si všichni
kupují tatranský čaj.
Brzy asi v autobuse
všichni zavřou víčka,
tentokrát však za to může
naše slivovička.
Dokonce si troufnu tvrdit,
že dnes budou všichni happy,
Martin čte si, druhý píše,
to není jak za Pepy.
Nemyslím, že bychom letos
s Matesem byli jedničky,
ale už teď aspoň víme,
jak to jde na dvě ledničky.
Nevidím v tom žádný problém,
aby s námi příště znova
jela zase na zájezd
od Frydrycha dlouhá Bova.
Sbohem Tatry, bylo tu prima,
tak snad za další dekádu,
když zas nějaké referendum
neudělá v tom rošádu.
Kam zas za rok za zážitky?
Řekněte si kam, že chcete?
I tak vám to je prd platné,
viďte pane prezidente!
Výsledek ankety o konzumaci,
letos v náš neprospěch hraje.
I tak čísla negativní kazí
ještě vývoz Tatranského čaje.
Ale zas na druhé straně,
když poslouchám v pondělí zprávy,
můžem být všichni moc rádi,
že skončilo to bez otravy.
