Sázava 2010
Sázava 2010
Je tu zas vrchol sezóny,
rok s rokem se sešel zas,
prodloužený víkend v září,
to turisťák čeká nás.
Stáňa ráno v autobusu
Účastníky všechny zdraví,
co společně budou chlastat
Pramen zdraví v Posázaví.
Nad účastí Karla Horníka
stahujou se letos chmury,
do pátku musí sjet z linky
asi ještě tři Pandury.
U zbytku všech přihlášených
prý je účast celkem jistá
i tak těsně před odjezdem
je v autobuse spousta místa.
Olga s Růžou z okýnka
volaly by asi marně,
někdo aktivně je zamknul
na záchodkách v hasičárně.
Nakonec už teda všichni
vyrážíme směr Sázava,
Pepa je tu, to su klidný,
zase bude zábava.
Poctivě už od Hranic
vzal ledničku útokem.
Slivovice zase teče
autobusem potokem.
První trasu áčko, béčko,
absolvuje bez rozdílu.
Někteří na tuto cestu
už neměli ani sílu.
První světlý okamžik je
hospůdka na Stvořidlech,
dáme jedno až dvě piva
na náš sjednocený dech.
Co to ale? Jaká smůla?
Pan Kyselý zapláče,
než došla i jeho grupa
už jsou jenom lahváče.
A tak zbytek pelotonu
musel na tuto skupinu,
co ztratila motivaci,
čekat skoro hodinu.
Pak už honem nalodit se,
hlavně žádné cukrbliky
ještě totiž pospícháme
až do středu republiky.
Tak míříme do Číhoště,
kde zázraky se dějí.
Všichni bod "G" naší země
strašně vidět chtějí.
Obložené sklo pohledama
při odjezdu z Číhoště,
vypadá náš autobus,
jak přepážka na poště.
V rozlévání dalších vzorků
Pepa přidal na tempu,
jedeme se ubytovat
do Sázavy, do kempu.
Chatky v kempu jak vagónky,
připadaj mi trošinku,
hlavně ať do rána někdo
nepřipojí mašinku.
Ostatní, co nebojí se,
že budou spát pod stanem,
říkají si "apartmánek",
ten nejlepší dostanem.
V mokrých botech do Taverny
překračuju její práh,
to někteří však na večeři
přišli jenom v bačkůrkách.
Náš stůl večer řeší program
a tak místo keců o tchýni,
sledujeme nový pořad
z názvem "Lhocan v kuchyni."
Martin Dorazil barvitě líčí,
jak griluje si králíka,
jediné, co nechutná mu
jsou rajčata a paprika.
Večeře bylo asi málo,
což náš stůl usoudil taky,
za chvíli lítají vzduchem,
topinky a tataráky.
To někteří na kcaly navíc,
budou muset vzít i činky,
po večeři dopřáli si,
medovník a palačinky.
Pak ať si zítra nekoledujem
od kuchaře o facku,
Stáňa večer přiobjednal
všem polívku za dvacku.
Pátek
"Dnešní trasa"- varuje Stáňa,
"bude vážně pro chlapy",
pokud ale s autobusem
trefíme se na Slapy.
Jo pan řidič hrdinsky se
vážně dneska zachoval,
tolik jsem já nenašlapal,
co on s náma nacouval.
A to ráno Stáňa žehral,
že zdržovat se nesmíme,
místo toho kolem Slapů,
už dvě hodiny jezdíme.
To už bude rozumnější
hned dojet do Štěchovic
a nechat si pěší túru,
až prý bude času víc.
Jeden zvláštní úkaz je tu,
Pepa má dnes málo sil,
za celý ten dlouhý přejezd
ani kapku neulil.
Štamprli zapil zpětným šlehem,
bohužel však nepravým,
PETku plnou slivovice
někdo mu schválně podstrčil.
Další zvláštní úkaz je tu,
že nedělíme se na skupiny,
a tak na trať vyrážíme,
jak turista jediný.
To až ale v Píkovicích
konečně ten zlom přijde
a na dalších 10 kilometrů
jenom Áčko vyjde.
Než však ale vyrazíme,
musíme se posilnit,
pokud nás však v hospůdečce
rychle stihnou obsloužit.
Do půlhodiny pojíst všichni,
šibeniční termín máme,
pro jistotu jen hotovky
si na jídlo radši dáme.
A tak slečna servírka
má z nás celkem těžkou hlavu,
statečně však odolává
šílenství lhotského davu.
Houfně bere objednávky,
roznáší to kvapíkem,
za chvíli i druhý kuchař
dorazil tu taxíkem.
Nakonec k naší spokojenosti,
z hospody kotvy zvedáme,
do Kamenného Přívozu
zase pilně spěcháme.
Na zpáteční cestě autobusem
se Pepa zase probudil,
teď pro změnu na psaní
nemám já dostatek sil.
Večer doufám výjimečně,
nečeká nás scénář černý,
všichni celkem vyšťavení,
scházíme se do taverny.
Na konzumním lístečku mi
přibyla další čárka svislá,
to už Karel s Růžou začli
dávat svá hudební čísla.
Náhle klika cvakne,
Karel Horník vchází do dveří,
velký aplaus už ho vítá,
Eva očím nevěří.
Než však Karel dorazil,
nezávodil jenom s větrem,
přijel vlakem do Prahy,
tam se učil jezdit metrem.
Kudy tudy v tom bludišti,
to by Karlík věděl rád.
Naštěstí z hlavního města
už ho dovez kamarád.
Náladu zde oživil
svým příchodem Karlík,
došlo též na náš hitík,
sexy of The Králík.
Po půlnoci už je každý
aspoň trochu načatý,
Karel opět letos slaví
s New-Yorskými dvojčaty.
Kdo pak spát šel a těšil se
na poklidnou noc,
záhy se tu ukázalo,
že naivní byl moc.
Doteď není zcela zřejmé,
kdo vystřelil tu první salvu,
jisté je, ale že Martin Dorazil
řídil další palbu.
Některým to asi přišlo
jako velký třesk,
já to nazval jen pracovně
Sázavský kulový blesk.
Karel Horník alá Knotek
v saténovém pyžamu,
Mates Dorazil své průšvihy
sváděl zase na mamu.
Je fakt, že ten zbrklý útok
neměl hlavu, ani patu,
to ale jen díky tomu,
že na pokoji zamkli tatu.
Kdo vymyslel tu noční akci
to mi hlava nebere.
dotyčný asi nedomyslel,
že ledas koho naserie.
Tu noc asi nezmhouřil
oko ani jediný,
kam se na ten čubes hrabou
rozcvičky a lekníny.
Dle kyselých ksichtů personálu
jsem si docela jistý,
že už příště neuhostí
žádné lhotské turisty.
Sobota
Bezprostředně po snídani
dál se láme chleba,
po včerejší hlučné noci
rozdělit se bude třeba.
Stáňa rozhod spravedlivě,
že ti co dělali bordel včera,
nepojedou dneska s náma,
ale za trest půjdou do kláštera.
A tak áčko chtíc či nechtíc,
rozhodlo se splnit plán
a hned ráno vyrazilo
autobusem do Čerčan.
Za to béčko prozřetelně
páč bojovalo v noci s drakem,
plán na odjezd stanovilo
na 10.30 tamtéž vlakem.
Vojenské muzeum navštívit,
mají další plány,
Z Čerčan budou pokračovat
dalším vlakem na Lešany.
To my zdatní pěkně z Čerčan
bojujem s kilometrama
a ti druzí teprv asi
besedují s jeptiškama.
Na rozcestí v Choceradech
už si Stáňa neví rady,
tak sedáme do hostince,
ať neumřeme cestou hlady.
Servírka jako obvykle tady
je z nás v mírném šoku,
Stáňa objednal preventivně
pětadvacet pivních moků.
Dál zas kousek autobusem,
né, že bychom to chtěli zkrátit,
jenom, aby vyhnuli se
trošku nezáživné trati.
V kempu Karel Glogar láká
bych své tělo s jeho smočil.
Já myslel, že dělá srandu,
on fakt do Sázavy skočil.
Po zkušenostech z dnešní noci,
kdy pyžamo oblíct jsem se zdráhal,
abych ještě na příště
plavky sebou tahal.
Za to béčko pěkně v klídku
počkalo si na vláček,
ještě máme spoustu času,
než přijede couráček.
A to, co v něm zažili,
znám jenom z vyprávění,
ty zážitky s průvodčím,
to snad ani pravda není.
Ale jděte! Na jízdenky,
na ty já vám pěkně seru,
naštěstí to zaznamenal
Pepa všechno na kameru.
Večer pak obě skupiny,
plni dojmů a zážitků,
už těšíme se na program,
možná, že i na pitku.
Přichází hřeb večera,
fakt opravdu petarda,
z Japonska až delegace
hledá Pepu stevarda.
Prý touží po něm British Airways,
taky Student Agency,
jenomže náš Pepíček,
není zvyklý na kecy.
V Pepíkově vitrínce,
ocenění už je fúra,
ale to nejprestižnější
předal Tomi Okamura.
Neděle
Po nedělní snídani
bez zbytečných poznámek
sedáme do autobusu
a míříme na zámek.
Pěšky sotva 300 metrů,
vláčkem asi pětkrát víc,
zkracuje si cestu béčko,
ať nechytne zápal plic.
Jeden chudák na nádvoří
společně fotí Lhoťáky,
jak vánoční stromeček
je ověšený foťáky.
Po prohlídce to už domů
vyrážíme z Konopiště,
třeba se tu zanedlouho
podíváme zase příště.
Ještě někde pojíst chceme
cestou domů jako vždycky,
však motorest na Pávově
kouká dost socialisticky.
Nevím, kdo je majitelem,
kdo tu vlastně sídlí?
Trochu nás však rozhodilo
psí lejno pod židlí.
I tak jsme se v motorestu
všichni zase nacpali
a až na světlé výjimky
cestu zpátky prospali.
Na závěr chci poděkovat
Staňovi, že si trápil hlavu,
a zařídil pěkné spaní
i počasí na Sázavu.
I když po letošním zážitku,
myslím, že se zas víc bojí
s náma vůbec někam vyjet,
za tu ostudu mu to nestojí.
Také musím poděkovat
všem vyznavačům srandy,
že pochopila nezřízené
řádění lhotské bandy.
Verča ta chce poslat jedno
poděkování do Lhoty,
že jí neposlali slivovici
a též rozšláplé boty.
Za sebe se chci omluvit
za ty blbé kecy,
snad nikoho neurazily,
když smáli jste se všeci.
Na závěr chci vzkázat všem,
kdo chce Stáňovi říci díky,
ať svou spokojenost vyjádří
flaškou při posezení u kroniky.
A i kdyby né, tak v autobuse
ještě nějaké flašky zbyly,
letošní norma – litr na osobu
byla fakt nad naše síly.
