Turisté Starojická Lhota

ORAVA 2015

Úvod

No tak už je to tu zase,

staří známí i ti noví

sedají do autobusu,

turistice totiž hoví.

Cestovka už připravila

pro každého místenku,

jediné, co po nikom nechce,

tak ukázat jízdenku.

Však, kdo by chtěl stevardy

hned ráno dobře naladit,

odevzdá jim svůj půllitr,

oni ho daj vychladit.

Jestli ale vědět chcete,

jak se vlastně zájezd rodí,

prozradím vám aspoň trochu,

jak to teda vůbec chodí.

Kam pojede se zase na rok

už rozhoduje anketa,

ale kde, to bude ve finále,

to je ruská ruleta.

Komise vše vyhodnotí,

neujde jim žádná věta,

ale vždycky no a všude

prezident má právo veta.

Pak se někdy v půli ledna

za Olgou staví Evička,

a při hledání destinace

padne první sedmička.

Dál se sedí u internetu

a tak dlouho žhaví dráty,

až se najde ubytování,

a to už pijou litrpátý.

A zatím co u Pavlíků

archiv zvolna vysychá,

ještě zbývá autobus

objednat u Frydrycha.

Potom ještě třeba je

naplánovat trasy,

to si s Karlem nebo Stáňou

zas vypijou něco asi.

To, co padne při rošádě,

kdo s kým vlastně bude spát,

o tom, vážení a milí

nemá smysl ani psát.

Teď chápete, že chystat zájezd

není vůbec jednoduché,

po té v obou domácnostech

bývají už sklepy suché.

No a jak už mnozí víte

a v turistické kronice též píší

prý příroda je strašně krásná

na Oravě, Liptově a Spiši.

Že jdem se kochat právě tady

do slovenských luk a strání,

rozhodlo už před rokem

právě vaše hlasování.

Nic takového, že jste nepsali,

no jo, divné je to,

tak o tom zas rozhodlo

asi prezidentské veto.

Tak to by asi tak na úvod

už jsem nestih‘ napsat více,

to jsem si jen tak dovolil,

no, ať je zas něco v kronice.

Čtvrtek

To bylo na uvítanou

veršíčků jen maličko,

a teď už se od cestovky

rozdává zas kafíčko.

Nápad jak se letos poprat

se zásobami slivovice,

přišel zas od Dorazila,

chlastat budem prostě více.

Radek s Kačou i Jaškovi,

taky Vlaďka z Janovic,

horečně teď vymýšlejí,

jak zvládnou nápor slivovic.

Lucka K. je z jeho plánů,

taky nějaká nevrlá,

to prý nejde ani přežít,

co hodinu štamprla.

A to neví, že na Slovensku

vyměníme slivovičku,

jako bonus od cestovky

za Liptovskou borovičku.

Že jsme se letos Starůstkovi

netrefili do termínu,

a že s náma nemůže slavit,

vážně neneseme vinu.

Chyba totiž podle CK

je na straně Gejdáku,

jako omluvenku dostal

Karel vzorek burčáku.

Už na startu první túry

a to sice v Príslope,

zjistili jsme, jak je těžké,

když se v autobuse slope.

Cestou pěšky samozřejmě

se to ještě přikrmí,

tak to někdy dopadá,

když někdo né říct neumí.

Na večeři proto jdu dneska

trochu s malou opičkou,

a to mě čeká ještě brífink

s prezidentem a mapičkou.

V celku je mi všechno jasné,

co, kde, kdy a proč,

většina se dneska hlásí,

že jde zítra fakt na Choč.

MOTTO DNE

Cestou na Kubínsku holu

utrhol som čučoriedku,

teraz ma však brucho bolí,

stolicu mám dáku riedku.

Pátek

Jenom deset účastníků

dělá nám v tom trochu binec,

na ten kopec oni nejdou,

prý jim stačí Vlkolínec.

Takže jedna velká grupa

odvážně jde směrem Choč,

něž nám někdo odpadne,

tak to, Evo, rychle toč!

Na Strednej Polaně už máme

první oběť dnešní tratě,

Karel Palát do kopečka

táhne Káču na špagátě.

A po malé přestávečce

se grupa Karel a spol.,

bez zbytečných připomínek,

drápe hezky na vrchol.

Na vrcholu mezi tím

většina už suší trička

a jak už je dobrým zvykem

rozlívá se slivovička.

Vylézt na Choč byla fuška

a to jsem měl v rukou hole,

nechápu však jak nějaký debil

dostal se tady na kole.

Ještě horší než na kopec

byla cesta dole,

kdy klesání sakra skončí,

říkám si, ty vole.

Jak daleko prý je na Choč

ptá se dole maďarská paní,

asi si však nevšimla,

jak jsme všichni dojebaní.

Už v Lúčkách jsem si pomyslel,

že je s námaámen,

v Kalaménech zbývá najít

ten termální pramen.

Za to, jak jsme bloudili,

by nám měli strhnout body,

ale co by člověk neudělal

pro trochu teplé vody.

Akorát že času máme

trochu málo na můj vkus,

tak si prostě zavoláme,

ať dojede pro nás autobus.

Tam jsme teprve ocenili

řidičovo umění,

i hasiči přerušili

kvůli nám své cvičení.

Večer už na Gejdaku

zase všechno zpívá

luftem lítaj borovičky

a bažantí piva.

Krom kytaristů rozbalil to

taky Jirka Matýsek,

kdybych to měl všechno popsat,

nestačil by mi notýsek.

Při šenkýřce kromě děvčat

na stole chtěl dělat stojku,

to ale prý za podmínky,

že bude mít v sobě dvojku.

Pochopitelně dvě deci vína,

a né v krvi dvě promile,

tak snad ještě na zájezdě

nebyl nikdo opilej.

I když mladí poseděli

na terase jen tak v tričku,

potáhli do tří do rána,

vypili všechnu borovičku.

MOTTO DNE

Slovensky je něco –niečo,

česky prečo je zas proč,

prečo mám ale zrovna já

lézt na nějaký Choč.

Sobota

Na rozcvičce jako vždycky

zacvičíme maličko,

na další den turistiky

protáhnem si tělíčko.

Úbory jsou opět pestré,

standard naší rozcvičky,

jeden Karel kostým tanečnice,

druhý v plášti sestřičky.

Třetí Karel i s Martinem

jsou tady za pijany,

spodní prádlo riflí slipy

vršek dresy Svijany.

Ale ještě než cvičenci

rozběhnou se na značky,

asi nikdo nevynechal

rituálek kartáčky.

Jelikož náš zájezd není

přece jenom žádný flám,

jdeme hnedle po snídani

plnit turistický plán.

Nakonec jen šest lidí dneska,

to čumím, ty brďo,

jdou sami jen na ten kopec,

na to Malinno Brdo.

A ten zbytek jednohlasně

zvolil variantu inú,

vyrazíme do Prosieka,

dál Kvačianskú dolinu.

Jen počasí trochu zlobí,

možná dnes i zmoknem,

než vydáme se do terénu

asi něco málo polknem.

Že Mira Kuchta zas houbařil

nám už netrhá žíly.

Ale mu je na Gejdaku

ještě usmažili.

Večer jsme se rozdělili

na dvě velké půlky,

jedna si šla zahrát bowling,

druhá do whirlpoolky.

Třetí půlka do sauny,

čtvrtá do bazénu,

chceme si to tady užít,

když je to za dobrou cenu.

Zlatý hřebík programu pak

bylo večer, jak to jen říci,

když Martinové tlumočili

své zážitky pro neslyšící.

MOTTO DNE

Dojebané turisty ve vyjebaném počasí

v Borovém v hospodě na kraji dědiny

zjebal hospodský všecky co seděli

venku a jedli svoje svačiny.

Neděle

Ráno jsme se po focení

vyjebali z Gejdaku

a za necelé dvě hodinky

sedíme už ve vlaku.

Vláček v OravskejLesnej

od perónu odrazil

a i tady se štamprlí

otravuje Dorazil.

V Starej Bystrici přesně ve dvě,

koukneme na orloj

a už směrem k rodné vísce

upalujemhoja hoj.

Celkem brzy vracíme se

z těch oravských luk a strání

a jak řekl prezident náš

všichni celkem dojebaní.

I přes Martinovy plány

a to jsme se tak snažili,

jsem zjistil, že jsme opět letos

zase hovno vypili.

Písnička na přání